Prohlášení k situaci

Prohlášení k situaci

Vážení přátelé, nastal čas, abychom se veřejně postavili na obranu lidských práv a proti zvůli a zvrácenému jednání našich čelních politických představitelů a všech jejich pomahačů v otázce uprchlíků. Toto prohlášení je obrazem mého uvažování a mých pravd, které tu předkládám. Je na vás, abyste zhodnotili jeho aktuálnost a důležitost a tím i jeho prospěšnost pro současnou dobu. Je na vás, jestli tomuto hlasu budete naslouchat, nebo zda svá srdce necháte zavřená.

Situace

V Libyi v Eritrei a v Sýrii již delší dobu zuří teror a válka. V posledních týdnech a měsících se především ze Sýrie do Evropy valí vlna uprchlíků. Podívejme se napřed na to, co to způsobilo, a proč tomu tak je. Jak to tedy opravdu vypadá v Sýrii, jako v hlavním válečném středisku mocných, a jaké je tam vlastně politické rozložení sil, a co to vše znamená, případně kdo vše za tím stojí. Nejvýznamnější uskupení a síly představují:

1. Rusko, které má v Sýrii obrovskou námořní válečnou základnu pro své lodě, dislokované do Středomoří. Tato základna je už z dob SSSR, ale teprve v posledních letech nabývá na nebývalém významu. Mimo tuto základnu nemá Rusko ve Středozemním moři žádný opěrný bod, ze kterého by mohlo provádět jednak vojenské operace, a jednak aby sloužil jako logistický a opěrný bod pro jeho námořní a letecké síly. Jeho "koněm" v Sýrii je legitimní vláda a legitimně zvolený prezident Asad, pokud se tu dá vůbec o nějaké legitimitě mluvit. K tomu se ale ještě dostaneme.
2. Opoziční síly, které před několika lety vystoupily proti Asadovi a se kterými sympatizuje Západ. Jde zřejmě o to, co by bylo vhodné, aby v této zemi opravdu zvítězilo, protože jde o nejpokrokovější a také i nejliberálnější složku národa. Jsou podporované ze Západu.
3. Islámský stát (IS), který má v Sýrii a dokonce i v sousedním Iráku velmi silné postavení. Jde o sunnity (druh Islámu) a jejich činnost je nezávislá od ostatních skupin v Sýrii. Přestože se k němu nikdo nehlásí a nikdo ho oficiálně nepodporuje, tak stále sílí a dosahuje významných vojenských úspěchů. Co do rozlohy kontroluje největší část země a nad částí, kterou má pod kontrolou vyhlásil už i vlastní správu a to včetně vlastní měny.
4. Kurdové usilující o samostatný stát (Kurdistán), který by se rozprostíral na severu Sýrie a který by zasahoval i do sousedního Iráku a Turecka.

Je jasné, že Asada drží u moci ruská vojenská síla. Pokud ta by neexistovala, pak tento v podstatě diktátor by už dávno nebyl na politické scéně a zemi by s největší pravděpodobností vládla opozice prozápadního typu. Islámský stát se začal formovat až později a jeho vznik stále zakrývá rouška tajemství. Asad se tak drží díky politice Ruska, kterému je jasné, že mimo Asada by nikdo v zemi nesouhlasil s tak obrovskou vojenskou základnou útočného charakteru, jakou zde Rusko vlastní. Protože Rusko má právo veta v OSN a protože je příliš silným soupeřem a to nejen v tomto regionu, tak bez jeho souhlasu se vlastně nemůže nic dojednat nebo dohodnout.

Současnému ruskému vedení jde o lidi až na posledním místě. Pro toto vedení jsou rozhodující hmatatelné zisky, kterým ona vojenská námořní základna rozhodně je. Dokonce to v posledních dnech (v době psaní tohoto prohlášení) vypadá tak, že Rusové možná přehodnotili svůj postoj a tuto základnu opevní a "vyrobí" z ní cosi, co bude připomínat Guantánamo. Tím by z ní vytvořili de facto nedobytné území a Asad by jim mohl být ukradený. Mnohé totiž nasvědčuje tomu, že v Syrské krizi dochází k dalšímu zvratu. Asad totiž stále slábne a ztrácí jednu pozici za druhou. Jeden opěrný bod za druhým přechází do rukou jeho nepřátel. Asad stěží kontroluje 1/5 území (přímořská oblast). Je tedy možné, že nad ním Rusové zlomili hůl a zajišťují se jinak.

Jak?

Již dlouho vyvolává otázky Islámský stát (IS).  IS nikdo oficiálně nepodporuje. Proti všem silám v regionu a dokonce i ve světě stojí v opozici. V opozici stojí proti vládě v Iráku i v Iránu. V opozici stojí i proti bojující syrské opozici, a dokonce i proti AL-Kaidě. Kdo nebo co to tedy ten IS je?

Jde o islámský stát sunnitů, což je větev islámu. V Iráku a Iránu jsou u moci šíité (také ší'ité).

Pro neznalé. Jde o dvě znepřátelené frakce v islámu, které se k sobě chovají tak, jako ve středověku dvě znepřátelené frakce evropského náboženství – katolíci a protestanti.

IS stále sílí a dobývá jedno vítězství za druhým. Kdo je tedy za ním. Kdo ho podporuje a především vyzbrojuje? Zeptejme se tak, jak to bývá obvyklé v nepřehledných situacích. V čí prospěch se to vše děje a kdo z toho bude mít zisk? Pokud se takto zeptáme, pak nám jednoznačně vyjde opět Rusko. Rusko potřebuje vrazit klín do uskupení zemí Blízkého Východu. Asad selhává, či dokonce už i selhal. Proč tedy nevsadit na něco, kde nemohou tratit, ale jen získat. Že je to nemorální? To slovo snad v Rusku ani neznají. Tedy, abychom si dobře rozuměli. Současné vedení Ruska (Putinova klika), toto slovo nezná.

Ať už to je tak nebo onak, skutečností je, že z národa, který před válkou čítal 22,5 milionů lidí je v současné době minimálně 7,5 milionů uprchlíků, kteří se pohybují mimo území Sýrie. To představuje 1/3 obyvatelstva. Dá se ale předpokládat, že těch uprchlíků bude asi trochu více. Osobně se domnívám, že by se mohlo jednat až o polovinu veškerého syrského obyvatelstva, tedy přes 10 miliónů. Zastavení bojů je v nedohlednu a jakákoliv dohoda v regionu troskotá na nesouhlasu Ruska s tím, aby padl Asad (což požadují všichni aktéři, kteří se účastní na konfliktu).

Situace v sousedních státech, které hraničí se Sýrií, je katastrofální pokud jde o uprchlíky. V Libanonu, malé zemi s asi 4 milióny, je 2 milióny uprchlíků. Libanonci to nezvládají. Další obrovský nápor je v Turecku. Jde také o obrovské množství lidí. Podmínky v táborech pro uprchlíky jsou žalostné a nedůstojné. Je pochopitelné, že Syřani se vydávají na cestu do Evropy, když po mnoha letech války se situace nejen nelepší, ale ani nemá v současném geopolitickém rozložení sil naději na jakékoliv zlepšení.

Takže co s tím?

Válka pokračuje a lidé hledají řešení. Přitom se ale nejedná o klasickou válku, která spočívala v tom, že daným místem projde bojová fronta. Jedná se o permanentní, tedy nepřetržitou válku, která je trvale v daném místě přítomna. Boje stále trvají a bojové operace jsou nepřetržité. Lidé jsou soustavně vystaveni válečnému běsnění a to i tehdy, když by se na něm nijak nehodlali zúčastňovat. Proto hledají řešení, pokud mohou, v útěku z míst, které tomuto válečnému běsnění propadlo. To je přeci normální lidské jednání. Tvrdit takový nesmysl, který se občas objevuje v ústech našich vládních představitelů – pomáhejme jim v místě jejich pobytu – je opravdu holým nesmyslem a svědčí buď o totální neznalosti věcí, nebo o nepříliš inteligentním myšlení dotyčného politika.

Ještě dříve, nežli se vyjádřím k dalšímu dění, které plyne z uprchlické krize, je nutno poukázat na několik dějinných skutečností, které většině lidí v dnešní době uniká. Jde o náš morálně etický vklad do národů Blízkého a Středního Východu a naopak jejich vklad pro nás.

V této oblasti byla v době, kdy Evropa byla ještě v plenkách, vyspělá arabská civilizace. Tato civilizace velmi významným způsobem ovlivnila naší kulturu, umění a později i vědy, které v Evropě vznikly. Bez tohoto arabského vkladu si vůbec nelze představit vznik toho, co dnes Evropou nazýváme. Z této oblasti dodnes používáme jak číslice (jde o arabské číslice), tak i písmo, které je sice již upraveno (latinka), ale které má základ právě v arabském vzdělávacím systému.

Po tomto plodném začátku se začíná mnoho staletí bojů, které nastolují nepřátelství mezi islámem a křesťanstvím (středověk).

Po tomto období, ze kterého vychází vítězně Evropa (novověk) se dostáváme do času, kdy se na tuto oblast vrháme a vše obracíme k našemu obrazu. Do této oblasti vnášíme nás pohled na dění, náš pohled na kulturu a náš pohled na morální a etické věci. Že tu naprosto selháváme ve smyslu morálním, je naprosto jasné. Náš postoj k životu, k pravdě a hodnotám přesahujícím člověka je naprosto zvrácený, pokud ho porovnáváme s morálními zásadami arabského způsobu žití.

My upřednostňujeme život člověka, tedy aby mi bylo správně rozuměno, fyzický život člověka a to za každou cenu. Nezáleží nám na tom, zde žije dobře či zle, zda je to dobrák či lump. Jeho život (fyzický život) je pro nás posvátný a nedotknutelný. Za to pravda je cosi co máme sice ve svém slovníku, ale čemu už většina populace ani nerozumí. Slovo pravda si plete s něčím, co je přímo vztaženo do hmotnosti, tedy s hodnotou informací. Slovo Pravda s velkým P, je běžnému Evropanovi neznámým pojmem. Naše evropská civilizace je založena na Lži a podvodu, případně lichvě.

Uvědomte si, že Arab nikdy nebude lhát, to je cosi, co je pro něho nepřijatelné. On svého druha ani nepodvede. Je schopen pro pravdu a čest vyvraždit celou rodinu, ale lhát nebude. To je cosi, co nikdy neudělá. Jde tady skutečně o střet dvou zcela rozdílných koncepcí žití a zcela jiný způsob průchodu jedinců životem. Proto by bylo vhodné se na uvedené věci podívat důkladněji, abychom pochopili, co to vše znamená a také porozuměli vývoji, tedy evoluci, našeho lidského vědomí, které nás v tomto zemském prostoru vede a které určuje naše bytí a náš vývoj.

Trochu historie.

Na začátku rozvinutého středověku, tedy na počátku 15. století, se v Evropě začíná projevovat zcela nový trend ve vývoji lidstva. Je nutné si uvědomit, že materialistické představy evoluce, které jsou založeny na vývoji forem, jsou zcela chybné. Vývoj, tedy evoluce samozřejmě existuje. Jde ale o vývoj VĚDOMÍ a vývoj forem je jen nepatrnou součástí tohoto celkového vývoje (viz mé knihy nebo Duchovní vědu). Pro člověka je především rozhodující tento základní vývoj v jeho vědomí. Vývoj fyzický byl naposledy zaznamenán skokem, který se odehrál před cca 100 000 lety, a sice vytvořením současné fyzické podoby člověka. Dá se předpokládat, že budoucnost i do tohoto vývoje (fyzického) vnese ještě mnohá překvapení (viz poslední objevy člověka s tím, že stávající tak zvaní předchůdci člověka jsou jen odpadlé větve hlavního proudu, který čeká teprve na řádné zhodnocení svého vývoje). Vraťme se ale k základnímu vývoji a tím je vývoj jeho vědomí, tedy vývoj vědomí člověka, jinak řečeno, vývoj jeho JÁ.

Arabský svět na začátku 15. století měl za sebou rozvinuté vědomí známé pod označením "duše rozumová". Evropa se na tento stav velmi rychle dotáhla a to především díky arabskému světu. V 15. století ale dochází k dalšímu zlomu. Evropa totiž pokračuje v prudkém rozběhu a přechází do stavu "duše vědomé". To má za následek prudký vzestup Evropy, která do té doby byla de facto outsider. Kolonie Evropy, evropské parlamenty, evropské univerzity, knihtisk a mnoho dalšího svědčí právě o tomto stavu. Nejvíc ze všeho se ale vědomá duše projevuje vzestupem sebevědomí každého jednoho člověka. Dochází tak k obrovskému vzestupu sebevědomí celých národů, které si teprve v té době začínají uvědomovat svou vlastní identitu. To proto, že lidé jako celek jsou stále víc a víc sebevědomější. Tento vývoj nutně vede k zesílení vlastní podstaty člověka, tedy k zesílení jeho EGA. To je nezbytně nutné, pokud chceme, aby byl schopen rozhodovat sám za sebe a neskovával se za rozhodnutí druhých. Ti "druzí" v podání šlechticů, pánů a v poslední době stranických představitelů, musí být odstaveni na vedlejší kolej. V poslední době totiž dochází k dalšímu zvratu ve vývoji vědomí a to k nástupu vyšší složky této vědomé duše.

Tento trend je patrný zvláště u nás, tedy v České republice. Jako vše nové i tento trend je nejdříve "vyzkoušen" ve své padlé podobě. Přesto jsou zde vždy k dispozici lidé a síly, které ukazují ten správný směr. Za První republiky to byl T. G. Masaryk, nebo trendy které vedly k vytvoření finančních družstev na malých obcích – Kampeliček. Byl jím i Tomáš Baťa a mnozí další. V poslední době to pak byl i Václav Havel. Zvláště příkladné může být jeho krédo – pravda a láska zvítězí. Přestože jde o velmi hluboké a mystické rčení a myšlenka v něm obsažená má obrovskou hloubku, bylo zneužito na pouhou nadávku.

Pravdoláskařem je dnes označován prosťáček, který podléhá primitivnímu až socialistickému vidění světa. Právě na tomto postoji je jasně patrno to, co se dnes u nás děje. Na jedné straně velmi vyspělé vědomé duše ve smyslu dobra, oběti pro druhé a ve smyslu spolupráce s ostatními a na straně druhé jde o to, že tyto duše odhazují vše a padají do propasti MAMONU. Tomuto bohu – Mamonu – hodlají sloužit a v rámci jeho působnosti pak i jeho "poddaným" služebníkům, kterými jsou: Závist, Nenávist, Zloba, Touha po moci a mnoho dalších.

Oč jde?

Čas se ale urychluje a přichází doba, která bude rozhodovat. Ne vážení, já nemluvím o konci či skonání světa. Mluvím o něčem jiném. Dnešní doba je dobou obratu v dějinném trendu vývoje. My lidé jsme sestoupili velmi hluboko do hmoty a při tomto sestupu jsme museli odložit i své spojení s duchovním světem aspoň do té míry, že ho přímo nenahlížíme. To vše bylo nutné k tomu, aby mohlo naše Ego, tedy naše podstata patřičně zesílit. Nyní nastává doba zkoušky, protože se ve svém směru obracíme a začínáme vystupovat opět k duchovním světům. Je tu ale podstatný rozdíl. Naše Vědomí (naše Ego či u některých už Já) zůstává zakotveno v této hmotnosti a z ní se rozšiřuje do oněch duchovních světů. Začínáme tak působit nejen ve hmotě, ale i v těchto vyšších světech. Ne všichni. Zatím jen nemnozí, ale tento trend je již nevratný.

Aby se to mohlo dít, tak k tomu musí být vytvořeny předpoklady.  Prvním předpokladem je onen sestup do hmoty a zakotvení našeho Ega. Tím jsme prošli všichni. Dalším předpokladem je ukázání cesty z tohoto našeho marasmu porušených lidských vztahů. Uvědomme si, že v tomto případě už nejde o jedince, ale o celá uskupení lidí ve velkých oblastech (o národ). K tomu je zapotřebí zajistit velkou inspiraci, která tyto lidi dokáže oslovit. No a to je právě to, co se dnes děje. Jedna z takovýchto velkých inspirací k nám právě přichází.

Syrští běženci jsou v drtivé míře lidé vyznávající islám. Tento islám je poznamenán něčím, co my už neznáme. Jde o hluboké morální a lidské vztahy, které jsou založeny na lásce a soucítění. Ale pozor. Islám je kolektivním projevem těchto sil, ne individuálním. To znamená, že lidé vyznávající tento islám mu sice věří, ale hodnoty vyššího rázu z něho přebírají jako nařízení, tedy de facto jako neměnný zákon. V tom je proti nám obrovský rozdíl. My totiž tytéž hodnoty musíme přijmout nikoliv jako dogma nějakého náboženství, ale jako dobrovolné své rozhodnutí, které přijímáme ze své vlastní vůle.

Pokud k tomu takto přistoupíme, pak to nemůžeme přijmout jinak, nežli tak, že hluboko v sobě tento stav morálního postoje, soucítění a zároveň i stav pomáhání a spolupráce, prožijeme. To je onen stav našeho obratu. To je onen stav, kdy ne náboženství, ne zákon, ne něčí vedení ani ne něčí pokyn, ale náš vnitřní hlas nám bude ukazovat cestu k Bohu a cestu k výstupu z tohoto marasmu, v němž se nacházíme.

Odpůrčí síly nastupují.

Aby to bylo možné, tak i zde působí síly, které nás testují. Jsou to odpůrčí síly Zla. Teprve naše jasné a neměnné postoje umožní náš vzestup. Protože vše probíhá v cyklech, tedy lépe řečeno ve spirále, tak se dějinné události nastavují tak, jako by se měli tendenci opakovat. My ale vývojem, tedy lineárním pohybem ve vývoji, do těchto událostí vstupujeme se stále vyšším stupněm svého vědomí. Tím nikdy nedochází k opakování, ale pouze k nastolení obdobných stavů, které my už dokážeme zvládnout mnohem lépe a proto mají dějiny zvláštní cyklický a přesto necyklický průběh. Běženci nám mají připomenout solidaritu, tu ale musíme vyvinout ze sebe sama.

Všimněte si velmi nepřátelských až hysterických reakcí našich vládních představitelů a jejich poskoků. Proč? Vždyť přijmout i několik set tisíc běženců pro tuto zemi nic neznamená. V Německu i ve Francii žije skoro jedna desetina obyvatelstva, které z těchto zemí nepochází a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Problém je jinde. Tito lidé, kteří tak vehementně křičí proti běžencům, jsou právě zděšeni tím, že naše obyvatelstvo by se mohlo vzpamatovat a začít jim pomáhat a tím by si mohlo uvědomit i svou morální sílu, která by ho mohla nakonec (to obyvatelstvo) dovést do stavu, že tyto samozvance pošle na smetiště dějin.

Mohlo by to vést tak daleko, že lidé by si uvědomili, že řeči o demokracii v této zemi jsou jen plané tlachy a mohlo by jím dojít, že demokracie, tedy skutečná neboli opravdová demokracie žádné politické strany nepotřebuje (existují teprve cca 150 let) a své problémy vždy řešila na sněmech lidu. Tam se také volili i její zástupci, pokud to bylo zapotřebí. Historie tyto sněmy zná a praktikovaly se jak ve Skandinávii, tak i u starých Slovanů. Jsou známy pod názvem veče. Tenkrát ještě nebyla vývojem duše vědomá tak zpevněná, jako je tomu dnes. Bylo to totiž před více než 1 000 let. Dnes by tento princip právě zde v Evropě mohl velmi silně zakořenit a zcela vymazat současný systém, kterému se sice říká demokracie, ale který je ve skutečnosti oligarchií s totalistickými prvky.

Jako příklad zde uvedu pouze dva případy (z mnoha dalších), kdy se lidé postavili proti a kdy pro. Sami můžete posoudit morální hodnoty těch, kdo jsou hlasateli těchto směrů:

1. Jako první bych uvedl stanovisko České Konference (dále jen ČK), která se velmi silně vymezila proti přijímání běženců a proti tomu, že některé státy v Evropě (a pochopitelně i lidé) jsou ochotni jim pomáhat. ČK, tedy spíše vedení této instituce, to vnímá jako naprostou destrukci lidských a evropských hodnot, jako rozvrácení celého systému kulturního odkazu předků. ČK přitom farizejsky nabízí lidem, aby se zúčastnili jejich programů, ve kterých jim bude vysvětlovat jak dál v současnosti, co se má pro dobro společnosti dít a tak podobně. Zde je odkaz na jejich web: https://www.ceska-konference.cz/
2. Druhé stanovisko je zcela odlišné. Jde o výzvu k vědcům naší země a i k dalším lidem, aby se vzepřeli nesmyslné protilidské kampani našich sdělovacích prostředků (které viní z toho, že jsou jen hlásnou troubou našich vládních představitelů) a pochopitelně i již zmíněných čelních představitelů. Nabádá lidi k lidskosti, a k tomu, aby těm, kdo jsou v nouzi, pomohli. Zde je odkaz na jejich web: https://www.vyzvavedcu.cz/

Na úplný závěr bych chtěl dát odkaz na článek, který vyšel na IDNES a který mluví o lidské iniciativě, která i přes odpor vládních představitelů, samovolně vzniká.

https://zpravy.idnes.cz/cesi-pomahaji-uprchlikum-0hp-/domaci.aspx?c=A150910_102837_domaci_zt

Druhý odkaz je na webové stránky těchto lidí.

https://www.pomocuprchlikum.cz/

Na závěr bych připojil článek z blogu pana Hnízdila

https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=25879

Antonín Mareš