Vědomí člověka vzniká jako činnost fyzického mozku a je jeho produktem. Smrtí mozku zaniká i vědomí daného člověka.
Abychom mohli porozumět tomu o čem je zde řeč, tak si musíme napřed vyjasnit co to je člověk. Respektive z čeho se to, čemu člověk říkáme, skládá. Člověk je složen z několika úrovní. První úrovní je tělo, druhou duše a poslední duch. Všechny tyto úrovně se dále dělí na další složky, které já tu pro jednoduchost nebudu uvažovat. My samotní jsme Duchem, který pochází z nelineárního prostředí a je nesmrtelný. Je ale zároveň nevědomý. Jde o jakési semínko Boha, které zasel do Hmotnosti k tomu, aby zde nabylo na síle (na moudrosti). Tento duch ale nemůže přímo vstoupit do hmotného těla. Je zapotřebí prostředníka. Tímto prostředníkem je Duše. Jde vlastně o pracoviště, v němž naše podstata, tedy duch přebývá. Duše je vytvořena z "vytržené" části Astrální planiny a je tak Hmotnosti mnohem blíže nežli je tomu v případě ducha.
Naše vědomí je tak napřed napojeno na to, co je umístěno v duši, a to pak na nástroj těla, tedy na mozek.
My lidé jsme dosud velmi nedokonalí ve svém vědomí a dokážeme se uvědomit pouze tak, že se uvědomujeme ve svém hmotném těle, se kterým se mnozí z nás doslova ztotožňují. To, že bychom se uvědomili v duši, to normálně neumíme. Přesto to dokáží zasvěcenci. Uvědomit se v sobě samém, tedy v duchu je pro člověka zatím nedostupné.
Smrtí těla, respektive mozku, ztrácíme nástroj, přes který jsme se zde na Zemi mohli uvědomit. Je to ale jen nástroj. Vědomí jako takové zůstává plně funkční a my se začínáme uvědomovat v tom, co nám zbylo, tedy v duši. Tato duše je sice smrtelná, ale její život, tedy její očištěné části, je stanoven na celou dobu trvání vývoje člověka.
Takže konkrétní vědomí sice smrtí těla (mozku) přetrvává, ale nemá již možnost se tu na Zemi již dále projevovat. Musí projít spolu s duší své "kolečko" v reinkarnačním koloběhu, kde se připraví na další úkoly, aby se mohlo posunout ve svém vývoji.
—————
