Právo na důstojný život je právem každého občana naší země a to bez ohledu na to, kým či čím je. Z tohoto práva pak jednoznačně plyne právo mít možnost přiměřeně bydlet. Nemusí se jednat o luxus, ale musí to být aspoň důstojné člověku.
Bydlet pod mostem, v lesním doupěti, nebo někde v zahradním domku je nejenom nedůstojné, ale je to známkou zvrácenosti celé společnosti.
Asi před rokem (píše se rok 2013) maďarská vláda každému bezdomovci přidělila sociální bydlení. Zároveň také přijala zákon, bezdomovcům doslova zakazoval přebývat v noci na nedůstojných místech. U nás, ve sdělovacích prostředcích, se objevila zpráva o tom, že tito lidé jsou kráceni na svých právech a šikanováni právě proto, že jsou na takovýchto místech v noci přistiženi. Ta zpráva se ani náznakem nezmínila o tom, že tito lidé mají v noci kam jít. Právo na přiměřené bydlení není možné chápat tak, že každý by měl mít automaticky, a to ze zákona, zajištěnu alespoň nějakou střechu nad hlavou, ale není možné tento stav trpět bez dalšího.
Bezdomovectví prostě není důstojné člověka a je obviněním civilizované společnosti. Jistě, vždy byli nějací tuláci, ale nebyli jich desetitisíce z ekonomických příčin, jako dnes. Jestli chcete nějaký "předpis", jak by tato střecha měla vypadat, kolik pokojů, sprch atd., tak třeba za První republiky byly obecní pastoušky či obecné ubytovny (byty). Každý se musí přičinit, když ale i toto přičinění je málo, nebo to nelze provést (mrzák) či z jiných důvodů, pak společnost musí vynaložit úsilí, aby i takovýto člověk ubytování měl. Není možné, abychom tu měli útulky pro psy (což je sice dobře), ale ne útulky se střechou nad hlavou pro lidi (což je zvrácené).
Právo na důstojný život je právem každého občana naší země a to bez ohledu na to kým či čím je. Z tohoto práva pak jednoznačně plyne právo na právo a spravedlnost. Každý člověk se musí mít možnost dovolat spravedlnosti a to i v případě, že nemá ani korunu. Nebo není schopen z jiného důvodu se postarat o to, aby bezpráví byl učiněn konec. To musí patřit mezi základní práva člověka.
Není možné, aby z důvodu neznalosti práva, nebo z finančních důvodů, nebo z odlehlosti místa, nebo z čehokoliv jiného, nebylo možné zjednat nápravu ve věci, ve které se děje křivda. Člověk tuto možnost musí mít a nikdo a nic mu jí nesmí upírat.
Současná doba, která vyžaduje platbu u soudu za cokoliv a to jak za podání žádosti, tak i za právníky, kteří vás mají zastupovat je výsměchem práva. Právo je zde nahrazeno kšeftováním. Jde o byznys a nikoliv uplatnění práva. Pokud budu úplný žebrák, naprosto bez majetku, pak musím mít stejné právo se dovolat práva, jako nejmocnější či nejbohatší člověk v této zemi.
Ne teoretické právo, ale praktické.
Musím mít možnost, abych byl seznámen se vším, co je třeba, aby mě zastupoval ten, kdo se skutečně v právu vyzná, aby soud byl skutečně soudem a ne fraškou. Bohatství ani postavení nesmí být výhodou. Pak mohu mluvit o spravedlnosti.
Vzdělání je zde poplatné byznysu. Vysokoškolák je člověkem bez vlastního názoru, nadupaný nesmyslným množstvím informaci, které jsou mu za pár let k ničemu. Hodnota vzdělání, redukovaná na tyto informace je něčím, co mi připomíná lékaře, který si podle údajů pacienta vyhledá v databázi diagnózu. Skutečné vzdělání, které člověka povznáší do vyšších stupňů myšlenkových proudů je dnes neznámým pojmem. Když se vysokoškoláka zeptáte na názor čehokoliv, tak je vám schopen citovat spoustu kapacit, ale to, co není schopen říci, je jeho vlastní názor. On je jen chodící databáze a ne vzdělaný člověk. Moudrost, která by mu měla být vlastní, ho na hony obchází. Po několika letech se tento vysokoškolák i se svým informačním potenciálem, propadá do prázdna. Školství je už od základních tříd chápáno jako investice. Zvrácenost a nesmyslnost této teze bije přímo do očí. Pokud národ nedbá na vzdělání svých lidí a dopouští to, co se děje u nás, zaslouží jen hluboké opovržení.
Nové způsoby vzdělávání, kdy žák je ve stavu, kterým je učení skutečně zábavné a také poučné, se u nás nevyskytují. A to jsme národem J. A. Komenského, zvaného učitelem národů. Dnešní zvrácené školství má velmi málo společného se skutečným školstvím, prosazovaným ve světě. Výuka pomocí DISKUSE je tu neznámým pojmem. Ostatně i DISKUSE je cosi, co je zde zaměňováno za rozepře a hádky. To, že se jedná o řešení problému ve stále stoupajících kolech spirálovitě vedoucí k řešení, nikdo nezná a ani nechápe. Právo na vzdělání v dnešní době, kdy máme vlastně všichni vymyté mozky je velmi žádoucí a je nutné ho obnovit pro všechny vrstvy obyvatelstva co jak do profesí, tak co do věku
To, co zde v současnosti předvádí vládní garnitura, nemá obdoby (1/2 roku 2013). Ze systémů "on-line" kradou prostředky, nutí lidi, aby tento systém opouštěli a vrhali se do nesmyslných fondů, které je budou teprve okrádat. "On-line" systém je systémem, kdy se přímo platí od plátce k příjemci. Není nic jednoduššího. Jenomže v tom systém vidí problém. Kradení je tam příliš vidět a tak si vymyslel systém fondů.
To musí okamžitě skončit.
Je nutné, aby lidé byli zajištěni pro základní přežití přiměřenými prostředky.
Jestliže existuje vztah, kdy jeden se vnímá jako nadřazený a druhý podřazený, pak nejde o vztah, ale o poměr, který se vyjadřuje mírou podřízenosti. Pracovní vztah nabyl v posledních letech jednoznačně charakteru, který je neslučitelný s lidským soužitím dneška. Vztah otrokář – otrok nelze již za žádných okolností akceptovat. Tento vztah je nejen nedůstojný, ale i značně neefektivní. Na jedné straně umožňuje to, aby se lidé, pokud je tak vůbec mohu ještě nazývat, chovali jako teroristi a na druhé straně jde o sužované a strachem ze ztráty zaměstnání devastované zaměstnance, kteří se nemohou bránit. Že tento způsob je nelidský, je evidentní.
Za První republiky zavedl podnikatel Baťa zcela nový systém, který do dnešních dnů nebyl překonán. Zaměstnanci i on osobně v něm vystupovali skutečně jako partneři.
Baťa se nejenom zajímal o to, jak a jakým způsobem žijí jeho zaměstnanci, ale aktivně se zapojoval do situací a pomáhal jim. Nic jim nedával zadarmo., každý se musel přičinit. Na druhé straně se o ně dokázal postarat lépe nežli stát. Vlastní obchody, banky a dokonce i bydlení bylo to, co jim nabízel. Dodnes stojí ve Zlíně, kde Baťa působil, domky, které zaměstnanci mohli získat v okamžiku, kdy byli přičinliví. Zavedení volných sobot, dovolené a dalších výsad je známo. Platy dosahovaly hodnot, o kterých si i dnešní zlodějští manažeři mohou nechat jenom zdát.
Výsledek?
Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů všech dob.
Tento systém se stal později základem tak zvané trojčlennosti. To ale zde již probírat nebudeme. Poukazujeme zde pouze na to, že systém, který tu vládne dnes, je systémem zavrženíhodným.
Tuhá a nesmyslná cenzura, která zde vládne, je obrazem těch, kteří se bojí jakýchkoliv progresivních myšlenek. Příkladem může být i situace kolen Národní rady, kterou de facto tvořily dvě základní složky. Holešovská výzva a SKDE. Holešovská výzva se trhla, kolaborovala s režimem a její popřední vůdci dostali prostor v masmediích. Vlastní Národní rada a pochopitelně i SKDE nikoliv. Kolaboranti a zrádci nás dokonce nazvali teroristickou organizací a stát to nejen toleroval, ale nedopustil, abychom se k tomu měli možnost vyjádřit. Tento hanebný čin státu není ojedinělý. Na každém kroku je možné se setkávat s debilním zpravodajstvím o zhovadilostech, ale o skutečném stavu světa se člověk nemá možnost dozvědět ani náhodou. Zprávy z Islandu o tamější skutečné demokracii jsou totálně umlčeny. Zprávy ze světa o demonstracích blokovány nebo bagatelizovány. Myšlenky našich lidí, pokud jsou progresivní a to nejenom z SKDE, jsou zcela zablokovány. Podobný stav je dlouhodobě neúnosný a svědčí pouze o teroru FINANČNÍHO SYSTÉMU, který loutky vlády, parlamentu a také soudního aparátu používá, jak se mu zlíbí.
—————
