Dobrý den pane Mareši,
na závěr Vašeho semináře jste nás požádal, abychom zhodnotili jeho průběh. Tak se o to tedy pokusím, ale hned na začátku použiji Vaše slova:
„To co bude dále prezentováno, je pouze mé poznání, ke kterému jsem já dospěl a tak je nutno to také vnímat“.
Na úvod bych zřejmě měl hovořit o očekáváních a závěrem zase hodnotit, zda byla tato má očekávání naplněna nebo ne. Slovo očekávání, nepoužiji. Myslím, že bych nebyl zcela hoden Vašeho semináře, kdybych měl očekávání, která se až průběhem mění na oprávněná nebo přehnaná, právě díky onomu očekávání samotnému. Hodnotit dopředu podle mého znamená ovlivňovat dle aktuální nálady. Lepší je tedy neočekávat, jen zvolit základní záměr a nechat dostatek prostoru pro jeho možné naplnění. Mým jediným záměrem bylo, naučit se něco nového. A protože se nacházíme, tedy alespoň dle mého názoru, v inteligentním prostoru, můj záměr jím jen procházel a mě stačilo, abych byl dostatečně přítomný, snažil se extrahovat okolní vjemy do podoby ve kterém mi dávají smysl a tím pádem mohlo probíhat učení, tedy naučení se něčemu novému. Samozřejmě potom také záleží na hloubce, jakou jsem schopen v té oné chvíli pojmout. Ostatní jsem nechával před seminářem volně plynout. A pokud už jsem začal o něčem přemítat, protože mozek má stálou potřebu něco dělat, dostatečným zklidněním mi bylo vždy právě to, že tento seminář pořádáte právě Vy, protože díky Vašim myšlenkám, které prezentujete, jste mi byl dostatečnou morální zárukou. Aby bylo patrno, o čem hovořím, odcituji část pozvánky na seminář:
„Peníze nejsou podmínkou, protože duchovní pravdy nejsou na prodej“
Pro mne je tato věta a myšlenka v ní velice hluboká a proto myslím, že více není třeba dodávat.
Vaše velké schopnosti a zkušenosti se projevili už na začátku, respektive ještě před oficiálním začátkem semináře. Čekali jsme na terase, než se sjedou všichni účastníci semináře a pro mě osobně se už v tuto chvíli začali dít věci, které jak jsem později pochopil, nebyli vůbec žádnou náhodou, nýbrž propracovaným plánem. Koho vlastně, nechám na uvážení každého z nás, kteří jsme měli tu možnost s Vámi strávit několik plnohodnotných chvil. Sedím u stolu, jen tak přemítám, otočím se a najednou se u stolu zjevil bojovník, jakého jsem už dlouho nespatřil, zda-li vůbec někdy. Vím, že zjevení není to pravé slovo on normálně přišel, ale mé zamyšlení a tím pádem nedokonalé vnímání mi způsobilo, že se tam jakoby zjevil. Ano byl to další účastník semináře. Nazývám jej bojovníkem, kterým jak se později ukázalo skutečně byl, ale v mém pojetí smyslu slova to znamená vnitřním bojovníkem, tedy tím, který předně zápolí především sám se sebou. Jakmile promluvil, už nebylo pochyb a mé díky letělo prostorem obrovskou rychlostí. No a potom mi pane Mareši, nezbývalo už nic jiného než vnímat. Ke stolu si začali přisedat další lidé, kteří byli jakoby zhmotněni přímo z mé hlavy a to takovým způsobem, že bych to v životě ani nevymyslel. Ne, prostor v tu chvíli nebyl jen inteligentním, ale geniálním, v tu chvíli jsem si připadal jako nějaký mravenec a zíral na ty lidi. No s úžasem. Pro vysvětlení bych snad jen dodal, že se stále, na můj vkus až příliš, prozatím podílím na systému, který jak jsem se od Vás dozvěděl, se nazývá Finančním a zřejmě právě proto jsem měl doposud jen málo příležitostí setkat se s lidmi na takové úrovni jak lidské, tak co do zkušeností právě toho druhu, který jsem hledal.
Začal první díl semináře a Vy kromě uvítání a toho co zmiňuji na začátku svého zhodnocení, jste nám započal předávat moudra, které jsem prozatím v životě neslyšel a hned první, které je velice logické, avšak stejně jak je logické, tak je také opomíjené, mi utkvělo v paměti a je opět takové úrovně, že si neodpustím jej zmínit. Říkal jste (a popřípadě omluvte studentovu nepřesnost), že pokud chceme něco přijímat, v našem případě tedy duchovní pravdy, musíme na ně mít dostatek místa. A toho je možno dosáhnout pouze tak, že pokud chceme něco dostávat, musíme také dávat a jako příklad jste nám uváděl nádobu. Nádobu, která když je plná, tak už nic nepojme a proto se musí nejdříve vyprázdnit (tedy dáváním), aby se mohla posléze naplnit (tedy přijímáním). No a okamžitě v jedné větě jste nás přitáhl a zároveň nám vysvětlil základní princip, možná života, možná vesmíru, nejspíš ale obojího a ještě mnohem víc.
A to je přesně ono, už první větou nám ukazujete, že se musíme učit. Tato věta, díky stavu školství v České republice jistě vyvolává divné pocity (věta o učení) a Vy jste je ještě podpořil svým neopakovatelným stylem. Mám na mysli Vaše ukazovátko. No zpočátku jsem nad ním dost přemýšlel a popravdě celý seminář jsem to plně nepochopil, protože mi to však nedalo spát ani po semináři napíši Vám, jak jsem tuto záležitost v sobě uchopil. To ukazovátko, nám mělo něco sdělit. A to sdělení je tak rozličné pro každého jednoho z nás, kteří jsme tam seděli, že pokud by se to mělo dopodrobna rozebrat, zřejmě bychom celý seminář nedělali nic jiného. To ukazovátko, má pro mě vícero rovin. Tou první (kterou jsem zachytil už v průběhu semináře) je, že nám mělo připomenout naše školní léta, tedy taková terapie hrou. Ve mně to ukazovátko vyvolalo vzdor, vzdor, který jsem prožíval, především na základní škole. Protože pokud opomenu první třídu, ve které jsme měli velice moudrou paní učitelku, byla pro mě základní škola, řekl bych velice nepříjemná, protože jsem si velmi dobře uvědomoval, že styl kterým nás někam tlačí, mi není vůbec příjemný a neviděl jsem důvod, proč bych se měl tomuto nátlaku přizpůsobit a tak jsem vzdoroval, což přinášelo jen další nepříjemnosti, avšak spolu s tím také cenné zkušenosti. Tím vším chci tedy, říct, že informace, kterou jste mi touto hmotou předal (tedy ukazovátkem), by zněla asi takto:
Buď ostražitý ve smyslu pozornosti, poslouchej, avšak vyhodnocuj, protože mnoho je pravdivého, ale abys byl schopen si tyto pravdy v sobě uchovat, musíš je plně pochopit a pasivním nasloucháním tohoto není možno dosáhnout.
Jinými slovy bych také mohl říci, že pravda přijata dogmaticky je k ničemu. Ano to jsou Vaše slova. Jenomže jen slova nic moc nejsou, musí v nich být obsažena nosná myšlenka a tu jste, alespoň tedy pro mě, skvěle demonstroval Vašim ukazovátkem. Další možná rovina ukazovátka nám měla zřejmě sdělit, že je před námi spousta práce a není čas na rozpravy, což stejně zpočátku nebylo úplně všemi přijato a tak díky tomu nám byl vysvětlen ještě jeden veledůležitý pojem a to pojem Diskuse. Tedy ta skutečná.
Nehledě k tomu, že se mi na tom posléze vysvětlila ještě další Vaše vyřčená slova a to o projití materialismem, což bylo pro mne poměrně těžké pochopit.
V sobotu jsme započali druhou částí semináře, která byla neméně zajímavá a stejně tak poučná. Hovořil jste mj. o vesmíru, skryté hmotě, velkém třesku, galaxiích, černých dírách a mnohém jiném. Také jste zmiňoval trojčlennost tedy Tělo-Duši-Ducha a vysvětloval, proč jsme jako bytosti v materialismu a proč je pro nás důležitý. Vrátím se tedy k onomu ukazovátku, abych naznačil, jak jsem to tedy pochopil a pokud jsem to nepochopil plně, tak doufám, že alespoň vystihnu směr. Právě ono přemítání nad ukazovátkem mi otevřelo jakousi cestu.
Říkal jste, že materialismem musíme projít, abychom se mohli dostat dále a že ono snažení se o dosažení nirvány je spíše krokem zpět, jelikož odtud jako bytosti přicházíme. Nebýt onoho fyzického ukazovátka, ale jen slov, která jsou sama o sobě velice výstižná, avšak pro můj mozek ne vždy zcela dobře uchopitelná, mi hmota přihrává loženou nápovědu ve smyslu pochopení určité myšlenky.
Nebýt tedy oné fyzicky hmatatelné hmoty a to ať už v čemkoliv a v jakékoliv životní situaci, bylo by pro mne jako pro bytost, ještě mnohem obtížnější se učit ba i něco třeba vůbec pochopit. Ta hmota je nám nápomocna uceleného poznání. Řekl bych tedy, že tento náš stav, tedy stav hmoty je velice vzácný a je třeba být jen dostatečně pozorný a ona sama nám velice napomůže. To co nás zde obklopuje, nám umožňuje zažívat poznání. Fyzicky ho prožít. Pokud se to odehrává vše v rovině myšlení, je to srozumitelné, ale není to celé. Takže dovolím si zakončit tento odstavec opět Vaší citací:
„Vše je zde připraveno, ale na koho se čeká… NA ČLOVĚKA!“.
Rád bych také zmínil některé úžasné okamžiky, kterých si velice cením, tím se postupně přesouváme do dalších částí Vašeho semináře. Jedním z těchto okamžiků, který velice oceňuji, byla změna rytmu semináře, kterou podle všeho iniciovala Klára. Navrhla totiž přesunutí další části semináře do exteriéru, ale hlavně celou tuto myšlenku dotáhla až do projevení se ve hmotě, tedy že jsme opravdu v další části semináře spočinuli na čerstvém vzduchu. Proč vypichuji tuto zdánlivě nedůležitou věc? Protože podle mého pocitu, tato změna rytmu způsobila jakousi proměnu energií. Možná to byl pouze můj subjektivní pocit, ale mám za to, že nás tato lehká změna rytmu skvěle připravila mj. na společnou večerní rozpravu. Další důvod proč toto zmiňuji je ono pověstné uvádění ostatních do společného rytmu o kterém velmi často hovoří pan Jaroslav Dušek.
Touto cestou bych mu chtěl a nejen za sebe, ale za nás za všechny velice a upřímně poděkovat. Protože jeho nenápadné uvádění ostatních do společného rytmu většinu z nás účastníků dovedlo právě k Vám.
Takže podle mého nám Klára rovněž názorně ukázala jak je možno velice nenápadně, avšak efektivně, toto uvádění do společného rytmu, provést. Po večerní společné rozpravě, už alespoň tedy podle mého, jsme byli všichni sladěni a nenastávali ani náhodné erupce ega. Bylo to skvělé a závěrečná společná modlitba a přání tedy dávání, bylo jen úžasným důkazem toho, že jsme sladěni do jednoho celku.
Dalším plně přítomným okamžikem, který jsem zachytil, byla při závěrečné rozpravě otázka Lukáše, který tímto dotazem nenápadně, ale účinně nastartoval k odpovědi Jirku. A to byl pro mne myšlenkový koncert. Jeho vysvětlování života v jiných částech planety země a následné propojování všech souvislostí by si zasloužilo nahrát a pustit to některým spícím, aby se alespoň trochu probudili. Chci říci, že každý z nás tam měl své místo, stejně tak jako má každý člověk své místo v celku lidstva a jen jsem chtěl zmínit pár příkladů toho, jak byl každý, kdo se účastnil tohoto semináře pro mne velmi důležitým v čele s Vámi, pane Mareši.
Bylo možno zachytit spoustu dalších skvělých okamžiků, ale protože mi stále v hlavě běhá ono pomyslné LOADING… vypíchl jsem jen některé z nich, které se mi v tu chvíli jevili jako podstatné.
Poslední o co bych se rád podělil je věc probíraná v posledním díle semináře a to vnímání časoprostoru ve 4D. Znovu a rád musím použít pozitivní a děkovná slova směrem k Vašemu výkladu. Objasnil jste mi spoustu věcí. Vysvětloval jste, že ve 4D vnímají například archandělé jako strážci záměrů v určitých obdobích a že vnímání ve 4D by se dalo nám (tedy lidem) vnímajících ve 3D vysvětlit třeba tak, že oni vidí vše jako obraz, na kterém vše probíhá současně. Pokud to tedy vztáhneme na lidský život, vidí narození, veškeré možné varianty a smrt najednou.
To by tedy znamenalo, že představy lidí o náhodě, ale i osudu jsou takovou dost nedokonalou hrou jak si něco dovysvětlit, ale protože neplatí ani jedna možnost, stále se to nějak nedaří. Pokud ovšem zaměníme náhodu za svobodnou vůli každého člověka a osud za ve 4D vnímající archandělské bytosti, které mají mj. za úkol dohlížet na určitý průběh událostí, který je ovšem velice širokých možností, tedy ve smyslu kudy se vypraví ony pomyslné kroky každé lidské bytosti. Máme tu úplně jiné a velice logické vysvětlení. Když k tomu přidám tu úžasnou záležitost s vracením se po smrti životem nazpět a prožívání všech událostí pohledem z vnějšku, vykresluje se mi naprosto úžasný pohled na lidský život a děkuji, že ho mohu zažívat.
Pane Mareši, i kdybych byl tak nepozorný a měl případně nějaká očekávání, tak by je Váš seminář zcela jistě rozemlel na prach. Bylo to tak zajímavé, poutavé, poučné a reálné, že nevěnovat se dále Vaším myšlenkám a myšlenkám dalších myslitelů v čele s panem Steinerem a panem Pálešem by byl hřích. Jak sám říkáte promarnit život nehledáním je jeden z největších hříchů.
Možná mohlo býti mé zhodnocení o mnoho kratší, ale stejně tak by mohlo být i o mnoho delší, protože část poznání, které jsme měli možnost od Vás načerpat bylo opravdu … slova jednoduše nejsou dostatečná, jsou nedostatečná. A vzhledem k oné velké pravdě, kterou zmiňuji na začátku, tedy o plnosti nádoby jsem se rozhodl toto zhodnocení pojmout takto. Abych se alespoň trochu mentálně vyprázdnil a měl místo na další poznání, které na mě čeká a už v tuto chvíli se začalo reálně projevovat do mého života a spolu s tím i do životů všech ostatních.
Těm, kteří se účastnili Vašeho semináře, bych chtěl ještě jednou srdečně poděkovat za neocenitelný přínos do mého života a těm, kteří neměli to štěstí, bych chtěl vzkázat že:
Vy nám ukazujete možnou cestu a celkem jasně naznačujete určitá řešení.
Teď je jen na nás jak tyto věci uchopíme.
Skládám Vám hluboký dík a s přáním Vašeho pevného zdraví se loučím.
Dalibor Potůček.
—————
