Vážení přátelé.
Když čtu vaše komentáře k semináři, tedy těch z vás, co už něco napsali, zmocňuje se mne taky ten hřejivý pocit, který člověk má, když je s "normálními" lidmi. To se v těchto časech totiž už často nestává, abychom se měli možnost setkat s lidmi, u nichž peníze, touha po moci, honba za mamonem, slaboduchost jsou až na vzdáleném místě. Nedá mi to, abych neupozornil na důležitou věc: Nesmíme se nechat ovládnout opačným extrémem, tedy jakoby se duchovně nechat omámit vyššími vibracemi a nedej Bože si začít myslet, že se do takového stavu chceme schovávat...
Naše úloha je teď a tady, mezi běžnými lidmi, na to nesmíme zapomenout.
Abychom běžným lidem mohli pomalu otevírat oči (a samozřejmě i sobě), tak nemůžeme myslet na "nirvánu" a "držení se za ruce a vysílání lásky", ve všech podobách. To ani neumíme a nejen to, tudy cesta nevede. Musíme překonat duchovní lenost a tvrdě studovat a potom i pracovat pro druhé. Pak teprve, ve skrytu duše, můžeme "být s Bohem". A to je teprve to, co nás čeká a co nás bude hřát ještě mnohem více. Pan Mareš by nám o tom mohl vyprávět, ale on ví, že jeho úkolem je nás, pár studujících, připravovat, co mu síly stačí. Na "nirvánu" mu jaksi nezbývá čas...
Miroslav Gaydoš
—————
