REINKARNACE

Na našem trhu se objevilo množství knih, které pojednávají o takzvané karmě a které ubezpečují, že tuto karmu mohou vyčistit, že s touto karmou mohou pracovat.

Jde o naprosto nehorázné nesmysly. Lidé, kteří takto mluví a uvažují, vůbec neví co je karma. Proto si zopakujeme některé základní věci z tohoto oboru, abychom se dokázali v této věci dobře orientovat.

Karma je cosi, co dostáváme předurčeno k tomu, abychom to zde naplnili. Nikdy a za žádných okolností není možné nikým cizím, jakékoliv omezení, jakékoliv zničení, jakékoliv přesunutí karmy. To je nemožné a jedná se o nesmysl.

Karma je předurčení a proto se jedná o nás jako takové!

To s čím sem přicházíme je stupeň, v jakém my jsme schopni se učit v této hmotnosti. Je to tedy určitý díl našeho učení a tak jako ve škole není možné, aby žák z první třídy základní školy šel rovnou na universitu, ale musí postupně projít, pochopit a v sobě aplikovat všechna učení všech tříd tak, aby porozuměl učivu a mohl se připravit na vstřebání látky z university.

Také my, vstupujíce do tohoto života, dostáváme svůj úkol v určitém kontextu, jakoby jedné z těchto tříd. Tento stupeň obtížnosti, tato třída, do které jsme zařazeni, nám umožňuje řešit tu či onu oblast. Někdo je tady pouze tím, kdo řeší malé úkoly, více by nezvládnul. Někdo řeší mnohem větší a závažnější úkoly. Někdo řeší úkoly v kontextu s mnoha jinými lidmi a v jejich součinnosti, nebo jenom pro ně, aniž oni o tom mají povědomost.

Je to tedy předurčení, je to cosi, co my máme zpracovat. Problém je ale v něčem jiném. To, jak to máme zpracovat, jak tím máme projít, je plně na nás. Nikdo nám neříká a nikdo nám neurčuje, jestli tu či onu oblast budeme řešit tak či onak.

Jsme před ní postaveni. Máme ji vyřešit, a je na nás, abychom to dokázali.

Tento systém pracuje se svobodnou vůlí jedince a plně jí respektuje. To ovšem neznamená, pokud tento úkol nezvládneme, že jsme propadli. Jde o to, že jsme se o to pokusili. Ať tím nebo oním způsobem, ať tak či onak, přece jenom cosi jsme z této situace vytěžili a pokud jsme tento úkol nezvládli, pak v příštím vstupu do našeho života, v příští reinkarnaci, dokončíme to, co jsme nezvládli teď.

Problém je jenom v tom, že nám to bude mnohem déle trvat a hrozí, že zůstaneme jakoby na chvostu celkového dění. Je tedy lepší se věcem věnovat důkladně a řešit je s vervou, která nám přísluší. Řešit je tak, jak jsme toho schopni.

Nyní se vrátím k tomu, co mnozí v knihách považují za karmu, kterou jsou schopni odebrat, kterou jsou schopni přesunout. Přičemž o ní mluví jako o dědičné karmě, o karmě rodičů, nebo vzdálenějších předků nebo o karmě společnosti.

Přitom se nejedná vůbec o žádnou karmu, ale jedná se o něco úplně jiného.

Společnost jako taková vytváří spoustu věcí v astralitě. Tyto "věci" jsou vlastně emoční vztahy. Tím tedy je dáno, že jsme-li v určitém stavu svého bytí, máme tendenci tento stav z astrality přijmout.

Stane-li se to, pak nás cosi osloví, přičemž to nemusí být zrovna nemoc, ale může to být cokoliv jiného. Může to být určité hnutí mysli, může to být určitý stav, v němž se nacházíme.

Pak tito vymítači karmy neudělají nic jiného, než že tento problém přesunou jinam a dostanou nás do stavu, o němž tvrdí, že tato karma byla zlikvidována.

Nic není vzdálenější pravdě.

Jednak se nejednalo o karmu, ale o určitý druh emočního onemocnění a zrovna tak jako nemoc na fyzickém těle, která je doktorem "vyléčena" ve skutečnosti vyléčená není. 

Není vyléčena proto, že se znovu a znovu vrací a může být vyléčena jedině tenkrát, když už nikdy toto tělo nepostihne. Tak i tento stav v astralitě je vlastně jen přesunutím tohoto problému na zcela jinou rovinu.

Neexistuje, aby cokoliv nám bylo definitivně odstraněno ve smyslu karmických záležitostí.

Ano, je možno karmu překonat, o tom se zmíním později, ale toto není způsob jak toho dosáhnout. Nikdo zvnějšku toho není schopen.

My, jako jedinci v této hmotnosti, jsme naprosto autonomní a jsme chránění celým Universem před tím, aby kdokoliv měl možnost do nás zasáhnout, pokud my sami k tomu nedáme souhlas.

Životní tělo je koncipováno ještě v oblasti hmotnosti. Je to oblast, kterou věda dosud neobjevila, respektive teprve začíná objevovat. Tato oblast končí oblastí, které se říká "reflexní vesmír". Je to de facto paměť přírody. Pokud tento stav, pro zjednodušení, přeskočíme a vezmeme druhý v pořadí, tedy astrální stav, v pořadí tedy vlastně de facto třetí, z něhož se vytváří naše těla, dostaneme se do obdobné situace.

Můžeme předpokládat, že tento astrální projev je v našem těle členěn do mnoha úrovní. Obvykle a pro zjednodušení se uvádí sedm hlavních oblastí. Přitom ta nejspodnější je nejenom ta nejhutnější, ale také s nejnižšími vibracemi. Protože se jedná o astralitu, znamená to, že jsou tam nejhustší, nejtěžší a nejvíc nepraktické emoce.

Jedná se o strach, nenávist, žárlivost, touhu zabíjet, vraždit, touhu se mstít a podobně.

Na opačné straně této astrality, na nejvyšších stupních, ale ne úplně nejvyšších, jsou emoce obráceného typu. Jsou to emoce, které předznamenávají nejenom soucítění, ale i pomoc, schopnost lidí se obětovat, schopnost lidí dát tomu druhému pokud možno to nejlepší. Je to cosi, co bychom nazvali předstupněm skutečné lásky.

Úplně na vrcholu pak je něco podobného jako v hmotném projevu, kde jsme to nazvali "reflexním vesmírem", neboli také pamětí přírody.

I tato paměť v tomto nejvyšším stupni, tedy paměť astrality, je cosi co toto celé završuje.

Nejedná se tedy o skutečný stav myšlenkového světa. Jedná se pouze o podsystém, který dokáže tyto myšlenkové projevy řídit ve smyslu emočních bloků.

Jedná se tedy o systém jakýchsi "fantomů" nabitých určitou inteligencí, která ovšem není sebe vědomá. Je to inteligence pasivní a tato inteligence je právě zakotvena v tomto jakoby reflexním vesmíru, ale reflexním vesmíru astrality. 

K tomu, abychom si mohli tyto věci vyjasnit je zapotřebí si vyjasnit ještě jeden fenomén.

Tímto fenoménem je prokletí, uřknutí a podobné praktiky.

Oč jde?

Pokud je někdo dostatečně silný ve své vůli a dostatečně zlý, může na někoho uvalit tak zvanou klatbu. Tato klatba spočívá v tom, že na astrální rovině se vytvoří určitá disharmonie, která je ale spojena s dotyčným člověkem. V tomto okamžiku vše záleží na okolnostech.

Jestliže dotyčný člověk je dostatečně silný a dostatečně vysoko stojí, pak není možné, aby tato klatba, toto uřknutí nebo cokoliv jiného se ho přímo dotkla.

Naopak.

Vrací se zpátky a zasáhne dotyčného člověka, který tuto klatbu vyřknul anebo přes kterého tato klatba byla vyřknuta. Pokud ale dotyčný člověk je na nižší vibraci, pak tato klatba se na něj zachytí.

V pohádkách je to krásně vidět v okamžiku, kdy dotyčný princ (nebo princezna) je ochoten sblížit se s někým jiným, obvykle macechou, matkou nebo kýmkoliv jiným, kdo stojí v jeho blízkosti a tím vlastně on sám emočně poněkud "sjede dolů" a tato klatba, toto prokletí se na něj zachytí. Bude trvat tak dlouho, dokud tento dotyčný člověk (bytost) nevyjde na určitou úroveň, aby tuto klatbu sejmul (zrušil).

Tuto klatbu potom může sejmout tím, že ve vyšších vibracích se tyto nízké nemají čeho zachytit. Působí to dojmem, jako by stačilo se oklepat a tyto nízké vibrace z něho spadnou. Tím okamžikem tento dotyčný bude očištěn a jako čistý bez problémů vyjde z tohoto stavu ven.

Problém je v tom, že spousta lidí si tyto praktiky plete a přisuzuje jim formu karmy. S karmou to nemá naprosto nic společného.

Karma jednotlivce i národů je předurčení jednotlivce nebo národa, skupiny obyvatel nebo čehokoliv jiného s čím dotyčný nebo dotyční přicházejí sem na Zemi a co tady odžívají.

To o čem mluvíme je ale úplně něco jiného. Je to informační blok, který je zachycen právě v této astralitě a v této astralitě se projevuje.

Takže, je-li někdo jasnovidný a je schopen vnímat to, co je vidět v astralitě, pak vnímá, že tento blok nízkých vibrací tam působí jako nějaký fantom, který je připraven zasáhnout vždy, pokud bude o svou "službu" požádán. Tyto praktiky jsou účinné především v době, kdy se dotyčný dostává do oblastí nízkých vibrací.

Je to úplně stejný princip jako na fyzické rovině s onemocněním. V okamžiku, kdy na fyzické rovině dotyčný nachladí, nebo jakýmkoliv způsobem poškodí nebo znesnadní průchod energií ve hmotném těle, tak je osloven vibračně vyššími stavy nemoci.

Tyto vibrační stavy ho zachytí a snaží se na něm žít (mikroorganismy a viry). Pro ně je to živná půda (pro mikroorganismy se jeví jako rozkládající se systém, jenž je třeba odstranit, podobně se chovají na savanách supi při likvidaci mršin).

Úplně stejně se chová tento fantom z astrality na astrální planině. Když vlastně onen dotyčný jedinec svým vibračním poklesem umožňuje jeho žití a pokračování v prostředí dotyčného jedince.

Informace uložené v astralitě jsou, podobně jako informace uložené ve hmotnosti a v reflexním odrazném vesmíru, uloženy tak, aby řídily tuto činnost těchto složek.

Proto se nejedná v žádném případě o duchovní respektive myšlenkový vesmír, ale jedná se pouze a pořád jen o vesmír astrální.

Jsou jedinci, kteří se domnívají, že tím, že vidí tato uskupení myšlenkového původu, ale pouze astrálního, že pronikají do myšlenkového světa. Ve skutečnosti je to tak, že oni narážejí na horní okraj astrality a tam se jejich snažení ohne podél "stropu" tohoto vesmíru. Tak místo toho, aby vyšli výš, na což nemají sílu, kloužou pod stropem do stran v domnění, že stoupají stále výše. Jsou sice stále dál a dál od svého zdroje, ale pouze horizontálně.

Problém je v tom, že tito lidé tento ohyb neregistrují, a proto se mylně domnívají, že jsou schopni vidět mnohem vyšší světy. Ve skutečnosti ale pořád jen nahlížejí astralitu.

Proto mnozí tak zvaní jasnovidci ve skutečnosti vůbec nenahlíží myšlenkový svět, vůbec nerozumí karmě, vůbec nerozumí předurčení, ale pouze a jedině mluví o těchto fantomech, o tomto uskupení, které je dáno tím, co v astralitě je možné vytvořit.

Samozřejmě toto prokletí může být i opačného původu a opačného stavu. To znamená, že může jít o dobré přání.

Často se to využívá k tomu, že se někomu přeje cosi dobrého – ať uspěje, ať se stane to či ono. Nebo když se sejdou přátelé, tak se přípitkem s vínem či jiným mokem přiťukne na zdraví, na úspěch či na zdraví nebo cokoliv jiného. Pronesené informace se pak vloží do vína, vody nebo jiného moku a spolu s ním se dostávají do těl dotyčných jedinců. Tím zároveň propojují tyto jedince s astrální planinou ve smyslu onoho přání a tím i umožňují jeho realizaci. Na astrální planině pak vytváří to, o čem tu mluvíme. To je určitý blok, který souzní s člověkem, jenž je ochoten ho přijmout (díky vibracím) a spolu s ním žije a vyžívá se.

Takže je nutno velmi intenzivně rozlišovat co je skutečná karma, co je pouze astralita a co je pouze hmotnost.

Skutečná karma se projevuje vždy jen v myšlenkovém světě, ve světě, který je nesrovnatelně vyšší a je nadřazen tomuto astrálnímu světu tím, že myšlenky v něm ukotvené, tento astrální svět řídí a tento astrální svět je mu podřízen. To je ale už úplně jiná kapitola.

DUCHOVNÍ SVĚT 

Řekli jsme si cosi o těle, o životním těle, o astrálním těle a řekli jsme si o prostředí, v němž se tato těla nacházejí. Teď nám zbývá probrat velmi důležitou oblast.

Tou oblastí je oblast myšlenková.

V této oblasti se na rozhraní astrálního a myšlenkového světa formuje naše duše.

Mluvili jsme o tom, že existuje duše, která se dělí na první, druhou a třetí část. Přitom první je pouze cítivá, druhá rozumová, obě dvě smrtelné, ale třetí, vědomá část duše už je cosi, co s člověkem navždy zůstává spojeno.

Ve skutečnosti ale i tato duše jednou podlehne zkáze, ale vše důležité, v ní obsažené, už bude zapsáno do vyšší triády, která představuje stav, ke kterému se teprve dostaneme. Triáda je stav skutečného našeho JA, tedy božího jsoucna, které jako jiskra je v nás inkarnováno.

Teď se ale podívejme na to, jakým způsobem a jak vlastně tato vědomá duše působí a jakým způsobem je možné s ní zacházet, využívat a používat.

Vědomá duše je cosi, co už na vědomé úrovni si uvědomuje samo sebe.

Ano, člověk si uvědomuje sám sebe, ale pouze ve svém hmotném projevu. Materialista je tím, kdo se domnívá, že je pouze fyzickým tělem. Že je to nesmysl, nenahlíží. On to ani nemůže dost dobře nahlížet.

Tento stav je velmi důležitý. Tento stav je tu proto, aby člověk-materialista se zakotvil v této hmotnosti, aby se definitivně oddělil od Božího jsoucna a začal pracovat sám za sebe. Začal hledat cestu k Bohu, k Božímu jsoucnu a začal vycházet ze svých pozic a pomyslně se přestal držet ruky otce, v tomto případě BOHA.

Tento materialismus dříve nebo později pomine. Končí tím, že člověk si začíná uvědomovat, že další, užší neboli vyšší část jeho samotného je v něm. Že se nemůže jednat o hmotné tělo, ale o cosi co je vnitřně v něm projeveno.

Začíná si uvědomovat, že věci, které procházejí jeho tělem, jsou jen jakousi slupkou, ale svou podstatu berou ze svého vnitřního bytí.

Začíná si uvědomovat, že emoce jsou výše, ale nad nimi je ještě cosi. Je tam vlastní příčina toho, čím člověk je. Tak tento typ člověka začíná lnout opět k Bohu, ale už prosycen materialistickým pevným postojem k Zemi.

Tito lidé jsou dobrými hospodáři, dobrými správci svých věcí, dobrými odborníky. Neboť oni vědí jak hospodařit, jak nakládat s věcmi, neboť se to v období materialismu naučili v tom smyslu, že tyto věci dokázali uchopit do svých rukou a při tom na nich nelpět.

S Boží pomocí, ke které se teď obracejí, tyto věci dokáží dál rozvíjet a zušlechťovat.

Doslova a do písmene přestávají být dětmi indického typu (návrat k Bohům tj. útěk z hmotnosti) a začínají být moudrými hospodáři.

Jakoby dospěli.

Vývoj pokračuje dál.

Vývoj pokračuje do situace, kdy si člověk plně uvědomí svou podstatu v myšlenkovém světě. Najednou plně vnímá to, že fyzické tělo je opravdu jenom kabátem, že emoce jsou pouze něčím, co je k němu přiřazeno, že on musí být tím, kdo tyto emoce zvládá a ovládá. Že musí být jejich hospodářem.

Tak jako člověk předchozího typu, který se učil dobře hospodařit v této hmotnosti, se tento nový typ člověka učí dobře hospodařit s emocemi a s nimi spojenými produkty. Jsme u stavu, kdy člověk se kotví v myšlenkovém světě a pracuje s emočním, tedy astrálním materiálem.

Přes tento astrální materiál potom ovlivňuje hmotu jako takovou.

Tento typ člověka už pracuje s onou vědomou duší a to tak, že tato vědomá duše už si uvědomuje sama sebe. Je to její vyšší stupeň.

Je to stupeň, v němž tento člověk, nebo tento typ člověka, stojí skutečně jen krůček od stavu, kdy se bude propojovat s onou, již zmiňovanou, Boží triádou. Tedy s vlastní svou podstatou, s vlastním duchovním jádrem.

Žijeme v době, která je zlomová. Žijeme v době, kdy si člověk tyto stavy začíná uvědomovat a začíná tušit, kým skutečně je.

Tato doba předznamenává myšlenkový vpád se vším všudy. Nejde o myšlenky ve smyslu informací, tak jak je známe z počítačů, ale jde o myšlenky, jež se uvědomují, jež jsou vědomé, jež mají vědomé jádro. Toto uvědomění není sebe-vědomí. Je to pouze uvědomění sama sebe.

Můžeme to přirovnat na fyzické úrovni ke zvířatům.

Zvíře si je vědomo samo sebe, ale neuvědomuje si svou podstatu. Ať pes, kůň, opice či jakýkoliv vyšší savec velmi dobře ví čím je. Ale nechápe a nerozumí tomu, co to je smrt, co je život, co je narození, co je minulost a budoucnost. On má jakousi prostorovou paměť, ale tuto paměť naprosto neovládá. On nemůže plánovat, on může pouze žít.

V této rovině se nyní člověk nachází ve smyslu svých myšlenek a jejich tvorby. On je schopen vytvořit myšlenku, jež takto vědomě, nikoliv sebevědomě, se bude chovat ke světu a k věcem v tomto světě.

Tato myšlenka bude ovlivňovat astralitu a tedy následně i děje v této astralitě. Je to daleko dalekosáhlejší proces než si vůbec umíme na první pohled představit.

V tomto pojednání už bylo zmiňováno prokletí, bylo tu zmiňováno i požehnání, bylo tu zmiňováno několik těchto věcí.

Nyní se dostáváme do stavu, jak tyto věci vytvořit.

Je opravdu velice chybné se domnívat, že tento svět byl stvořen tím způsobem, že je tu přítomno ZLO. Tento svět je vytvořen naprosto geniálním způsobem nemajícím v sobě chybu.

To co my za zlo považujeme je ve skutečnosti pouze možnost k tomu, abychom byli schopni se učit. My musíme být schopni se dopustit chyb. Kdyby tomu tak nebylo, pak bychom byli pouze roboti a neměli bychom možnost vyvíjet své vlastní JA a vyvíjet svou vlastní schopnost vzestupu ve smyslu evoluce.

Tyto chyby se vně projevují tak, že na ně narážíme a v okamžiku jejich řešení se domníváme, že nám kdosi způsobuje zlo. Tyto chyby ve skutečnosti jsou velice cenné. Ony vytvářejí překážky, které jednoznačně ukazují, kudy cesta nevede.

Zdoláváním těchto překážek se dostáváme do stavu učení, neboť právě na nich k tomuto učení dochází. Toto učení je ve skutečnosti onen evoluční tah nahoru.

Tedy jinak řečeno. Bez možnosti chyb bychom nemohli jít vědomě nahoru. Mohli bychom jít jen tím způsobem, že by nám bylo neustále cosi vkládáno do našich myslí, tedy vlastně de facto program. Jinými slovy opět – roboti.

Abychom se mohli učit, musíme mít možnost těchto chyb. Existují bytosti, jež se ujaly úkolu, že tyto chyby budou vytvářet. Luciferští duchové jsou oněmi bytostmi, které nám nyní kladou překážky.

Celé pojetí křesťanství je postaveno na zcela mylných předpokladech v tom smyslu, že se jedná o jakousi protiváhu Boha.

Je to pochopitelně totální nesmysl. Protože Bůh nemůže vytvořit něco, co je v jeho protikladu, v jeho negaci. On sám je DOBRO, LÁSKA a úžasná HARMONIE. Kdyby tomu tak nebylo, pak celý systém UNIVERSA se zhroutí jako domek z karet.

Všechno má svůj pevný řád, systém a všechno funguje tak, jak to funguje ve smyslu harmonie. Nemůže tedy existovat něco, co je absolutně negativní. Může ale existovat cosi, co nám pomáhá na vzestupu.

Musíme si uvědomit, že naše svobodná vůle je čímsi, co je úplně odlišné od struktur běžně námi lidmi vnímaných. Musíme si uvědomit, že to je systém, který umožňuje evoluci.

Evoluci ve smyslu zdolávání překážek. Proto tyto překážky musí být dovoleny a systém musí dovolit jejich vytvoření.

Tento systém je tak dokonalý, že tyto překážky ho nemohou nijak poškodit, neboť on je schopen je akceptovat. To je systém systémů, který toto dokáže.

My ve velmi zjednodušené formě tento systém známe ve formě "zpětné vazby". Jedná se o systémy, které se běžně používají na příklad na výrobních linkách.

Celé to funguje tak, že při zjištění určité odchylky, je tato zpětně korigována tak, aby byla chyba minimalizována či případně zcela odstraněna u dalších výrobků.

To je pochopitelně velice zjednodušený příklad.

Tento systém sám o sobě nestačí pro vývoj. To je pouze zpětná vazba tedy korekce.

V životě pak není ve skutečnosti skutečných (nenapravitelných) chyb, ale pouze odchylek, eliminovaných zpětnou korekcí.

Systém, který by byl podoben tomu co PŘÍRODA nebo UNIVERSUM vytvořily ve smyslu EVOLUCE, my lidé zatím vůbec nejsme schopni stvořit.

My máme problémy s tím, tento systém vůbec pochopit. O jeho vytvoření se nám může skutečně jen zdát.

V tomto systému se ale nyní dostáváme do stavu, že se dotýkáme těchto myšlenkových struktur tím způsobem, že de facto můžeme již na myšlenkové úrovni vytvořit cosi, co je podobné onomu systému zpětné vazby.

Tedy.

Vytvoříme určitý myšlenkový blok, který působí do astrality, tuto astralitu ovlivňuje a v této astralitě vytváří určité pochody. Zpětně tyto pochody působí nahoru do myšlenkového světa jako určitá korekce, ale zároveň působí i do hmotného světa tak, že se vytváří skutkové děje.

Ukázali jsme si to již na zmíněných příkladech prokletí a požehnání. Ale my můžeme jít ještě mnohem dál. My můžeme vytvořit skutečnosti, které nejsou ani prokletím, ani požehnáním. Tyto skutečnosti totiž nemusíme vázat přímo k člověku. My můžeme vytvořit určité děje. Určité skutečnosti, které se začnou naplňovat.

Tyto skutečnosti mohou být na příklad vytvořením jisté skutkové podstaty dějů, které ovlivní mnohé z nás ve smyslu vytvoření určité skupiny lidí národa, určité skupiny lidí podnikatelů, určité skupiny lidí, jež budou představovat nějaký určitý evoluční, nebo myšlenkový směr.

Můžeme ale vytvořit i věci, které se nebudou dotýkat lidí a které se budou dotýkat určitých skutečností v přírodě, které se budou dotýkat i jiných skutečností než je příroda i než je člověk.

Skutečností ovšem je, že my lidé jsme teprve na hraně těchto možností. Důvodem je naše neschopnost plně se soustředit v harmonii. My neustále padáme zpátky do stavu původních rozumových a pocitových duší. Neustále ještě nejsme schopni se plně zbavit stavu, v němž naše pocity, naše emoce, jsou plně ovládnuty.

Ten kdo ovládnul svoje emoce, je jejich pánem. Ale ten, kdo je již plně ovládnul, již nikdy nebude pod jejich vlivem. Nikdy mu nebudou diktovat.

To znamená na příklad toto.

Člověk, který ovládnul svoje emoce, toho nikdy nemůže žádná "sebelépe" provedená reklama ovlivnit svými útoky na chuťová čidla, byť by ten dotyčný člověk měl sebe větší potřebu jídla. Tento člověk nejen že není touto reklamou ovlivněn, ale může se při plném vjemu této reklamy soustředit na úplně jiné věci a řešit je.

Kdo z nás je toho schopen?

Kdo z nás je schopen ovlivnit svůj stav tak dalece, že dokáže ovlivnit své chování, bez toho, že by jakákoliv pochvala či pohana jeho osobně v něm vyvolala určitý pocit libosti nebo nelibosti.

Jen málokdo z nás.

Teprve tito lidé, jež kteří  plně zvládli i tento emoční stav jsou schopni se plně soustředit na další, tedy myšlenkový stav a vytvořit plnohodnotnou informační strukturu, která bude jednoznačně ovlivňovat děje v této astralitě a následně ve hmotnosti.

Pokud ale někdo z nás neustále padá do tohoto emočního stavu, nutně není schopen se soustředit na myšlenkový stav, a tedy nemůže vytvořit plnohodnotnou informační strukturu. Tato informační struktura jím vytvořená bude mít svoje vady, svoje "díry", které budou znamenat její nehodnotnost nebo malou hodnotnost.

Proto výsledky takto vytvořené databáze se nemohou srovnávat s hodnotami či výsledky vytvořenými na základě plnohodnotné informační struktury člověkem, jenž ovládá svoje emoce.

Ten, kdo je plně na výši, vytvoří cosi, co je podobno zázraku. Ten, kdo se pohybuje v astrálním světě, vytvoří pouze přání, které se nemůže naplnit.

Ve většině případů jsme ale mezi těmito jevy. Ve většině případů tu víc, tu míň, vytváříme cosi co, se víc nebo míň viditelně naplňuje způsobem, který my spíše přičítáme náhodě nebo shodě okolností. Nikoliv ale tomu, že jsme to sami vytvořili.

Převzato z knihy   Antonín Mareš - ČLOVĚK aneb cesta z níž není návratu